/media/files/article/main/pec_www.jpg.png

Jak pálit v Doupěti

Ola Hořavová, 28.01.12

Ola a Ester pálily 11. - 12. 12. 2011

Splnil se mi sen, vroucí přání, nečekané možnosti a vstřícní lidé. Nemohu začít jinak, než od začátku a tedy s nadšením, se kterým jsem se v srpnu vrátila z letního kurzu o glazurách v keramickém centru Doupě (já se jim tam hlásila už předloni, ale oni, že staví a že bohužel musím vydržet). Vůbec jsem netušila, že to bude tak parádní. Kurz jsem si užila. V průběhu jsem s Ester - s další účastnicí kurzu - nenápadně zjišťovala, co to jako je to keramické centrum, jak funguje, co má za cíle, jak se k nim dá přidat ... a to vše, protože jsou tu zapálení  lidé, dobrá atmosféra a také dílna, glazury, zázemí a pec, báječná pec na dřevo, ve které běžně pálí na 1350 ºC. Prostě ideální podmínky pro někoho, jako jsem já - keramička a výtvarnice bez dílny a pece. Dlouho jsem si přála právě něco takového, co nabízí a o co usiluje KC Doupě. Mirka i Petr nám ochotně vysvětlovali, jaké mají vize a proč centrum založili a velkorysá představa Mirky o dřevopaličské velmoci na území ČR mě nadchla. Jak to tedy chodí v Doupěti: za odpracované dny si v Doupěti můžete vypálit vlastní pec, a to se vším, co k tomu patří - glazování, případně i vlastní tvoření v dílně. Je to na vzájemné domluvě. Můžete si ji tedy vypálit i za peníze, ale to se ochudíte o nabyté dovednosti devatera řemesel a svoji fyzickou stopu Zde. Má to svoji logiku - za ty dny, co jsem v Doupěti byla, se zde docela orientuji - vím, kam co patří v dílně, jak se cedí popel, míchají glazury, retušují talířky, začišťuje zboží, zatepluje půda, zasévá trávník ... Vím o dalších nadšencích, co chtějí keramiku nápaditou, kvalitní a uměleckou a to je hodně povzbudivé a důrazně motivující. S Ester jsme určily termín našeho pálení nejprve na říjen. Je to trochu náročné urvat si pro svoji tvorbu pár dní volna, ale jinak to nejde. Termín jsme pak posunuly na první týden v prosinci a přály jsme si teplou zimu...  

Za vydatné podpory a povzbuzování Mirky jsme natočily, vyformovaly, vyřezaly a vymodelovaly hodně věcí. Obávaly jsme se, že pec nenaplníme, ale nakonec jsme ji naplnily. Dokonce se tam i pár věcí nevešlo a to nás stále strašili tím, že máme málo věcí. Podezřívám je, že to byla strategie a také úvaha nad zbytečnými ztrátami energie, dřeva a peněz. Dále nás v tom nechali samotné. Začaly jsme v sobotu, glazovaly jsme dlouho do noci. V neděli nakládaly do setmění. Prohřívaly do noci. V pondělí ráno začala Ester pálit, tuším kolem páté nebo šesté hodiny. Kolem osmé říkala, že zatím předtápěla a více do topeniště začala přikládat v sedm ráno. Zápis pálící křivky má Ester, tak ho doplní.

---------------------------------------------------------

Doplněno Ester:

Pálící křivka

Velmi opatrný rozjezd, čas pálení 9.75 hodin, Žároměrky - vepředu - 980 °C, 1300 °C, 1350 °C, vzadu 1200 °C, 1250 °C Předvečer - na noc - malé zatopení - sušení

  • 05.00 hod. - předehřívání 
  • 07.00 hod. - topení
  • 09.00 hod. - ?300-400 °C - teplo
  • 09.30 hod. - ? °C - červená, vyhořelé uhlíky 10.30 hod. - padá 1. žároměrka 980 °C 11.10 hod. - redukce I.
  • 12.15 - 12.35 - redukce II.
  • 13.00 hod. - světle oranžová vepředu, oranžová vzadu 14.00 hod. - jasný žár vepředu, žlutá vzadu 14.30 hod. - světle žlutá + 2.žároměrka 1300 °C se začíná ohýbat vepředu 15.00 hod. - 2. a 3. žároměrka 1350 °C dole vepředu 15.30 hod. - naklání se 1. Žároměrka 1200 °C vzadu 16.00 hod. - jasně žlutá vzadu
  • 16.45 hod. - padá 2. žároměrka /poslední/ 1250 °C vzadu

 

---------------------------------------------------------------

Pálily jsme asi 10 hodin. Hlavní téma hovoru bylo, jak poznat kolik je asi právě teď v peci. Zde tedy uvedu, jak si to pamatuju z hodin keramické technologie, v čem spočívá optická metoda měření žáru v peci, která je určitě prospěšná a může mnohé napovědět. Když se barva v peci začíná barvit do temně třešňově-červené, je v peci 500 - 600 ºC. Barva oranžová 700 - 800 ºC, barva žlutá 900 - 1000 ºC. Jak je v peci bílý žár, je tam víc než 1100 ºC. Pak samozřejmě existuje celá škála temně žlutých, žlutooranžových, oranžových-oranžových a oranžovočervených a červenooranžových ... a taky, každý barvu vnímá jinak, tedy dlouholetá praxe vybrousí mistra. Mé předchozí zkušenosti s pálením pece na dřevo byly zejména na SUPŠ v Uherském Hradišti, kde jsme měli možnost pálit dřevem, dále jedna malá skládačka v Rumunsku na stáži a jedna do země vyhloubená pec na chatě. Výsledky byly často nevalné, nebo skromné. V Doupěti mě nadchlo, že nemají teploměr, ale dva kukry- okýnka do pece a žároměrky. My měly pec hodně naplněnou, že jsme se obávaly o průchodnost kouřových cest. Ale tady občas mluví o tom, jak si pec sama určí tempo a že si to teplo postupně nabírá. Je to moc pěkné, možná jsem se i trochu na pec naladila, každopádně jsem si živě představovala pochody a procesy odehrávající se uvnitř pece. Některé mě hodně znejišťovaly. Třeba nám dopoledne teplota tak radikálně povyskočila, že jsem už byla přesvědčená o popraskání džbánů, přestože se žádné praskání neozývalo, nebo v noci po pálení mě několikrát vzbudil sen, kdy otvíráme pec a tam je vše nedopálené.

výpal pece na dřevo

Dalšího dne v úterý jsme od rána pec postupně ochlazovaly, sundaly sibralové rohože, vytáhly cihly z kukru, trochu začaly nakukovat mezi překladové desky na peci. Po obědě jsme společně pec otevřeli. Já osobně byla naprosto spokojená, už dlouho jsem neměla možnost vytvořit si více věcí a ještě si je vypálit dřevem. Prostě splněný sen.  

u pece na dřevo