Terra sigillata
Terra sigillata znamená "zatavená země" a touto technikou byly tvořeny především nádoby s matným povrchovým leskem, černě malované v Řecku a červenohnědě v Římě, doplněné figurálními motivy. Výroba terra sigillaty byla po dlouhou dobu zapomenutým tajemstvím. Většina technologií dnes používá proces rozmělňování ve vodě, který vede k usazení větších částic na dně. Velmi jemné prachové částečky však zůstanou obsaženy ve zbytku vody. Ty jsou poté vysáty a stává se z nich terra sigillata. Různých postupů a osobních receptů keramiků je mnoho - toto je jeden z nich: Rozmícháme 1díl suchého plastického jílu (např. přírodně plastické červenice) ve 2-4 dílech dešťové nebo destilované vody. Dobře rozmixujeme a necháme přes noc odstát, druhý den zase dobře rozmixujeme (cca 15 minut) a takto pokračujeme několik dalších dní. Poté přelijeme do průhledné, vysoké a úzké nádoby. Přidáme 7g vodního skla na 1 l směsy a necháme odstát v klidu cca 24 hodin. Poté je směs rozdělena na 2-3 viditelné vrstvy. Odsajeme pomocí hadice (s nádobou nehýbáme) vrchní vrstvu (hustoty odtučněného mléka) - to je Terra sigillata. Nasávání sigillaty přerušíme v okamžiku, jakmile začne hadice nasávat hustější vrstvu. Pokud použijete jíl světlé barvy (např. Ball clay) je dále možno sigillatu obarvit průmyslově vyrobenými barvítky nebo oxidy kovů. K docílení lesklého povrchu je vhodné jemným smirkovým papírem nejprve přebrousit povrch výrobku, terru sigilatu nanést postřikem a poté jí ještě vyleštit. Teplota výpalu by neměla přesáhnout 1220°C (optimální je okolo 1000°C), jelikož při vyšší teplotě již strácí na lesku.
Články k terra sigillatě
