* informace uvedené v této části internetových stránek vznikly za spolupráce keramiků M. Randové a L. Šnupárkové *

Informace zde uvedené jsou psány pro využití v prostředí studiové keramiky a na základě dotazů ze strany čtenářů budou dále aktualizovány a dolaďovány do formy k co největšímu pochopení dané problematiky.

Glazura

Co je to glazura?

Jednoduše řečeno glazura je každý materiál, který se roztaví a na stálo spojí s povrchem hliněného střepu. Výsledný vzhled glazury ovšem nezáleží jen na materiálu nebo kombinaci materiálů z kterých je vytvořena, ale také na teplotě výpalu, teplotní křivce, atmosféře v peci, hlíně na kterou je glazura nanesena, byla-li hlína přežahnuta či nikoliv, v jaké vrstvě byla glazura nanesena a u některých glazur na jejich stáří. Glazurou může být jedna surovina, častěji se však skládá s více komponentů smíchaných v určitých poměrech dohromady ve vodě. Jakmile je glazura nanesena na přežahnutý střep (někdy jen na kožený nebo polosuchý střep) voda se vsaje a suroviny se usadí na povrchu. Po odpaření vody suroviny utvoří jemný prachový povlak na povrchu střepu. Výpalem se pak materiály roztaví a vytvoří permanentní spojení s hlínou.

Glazura

Taviva + Stabilizátory + Sklo-tvorné složky

  • Taviva - snižují teplotu tavení
  • Stabilizátory - zvyšují viskozitu (lepkavost, konsistenci, vaskost) a rozšiřují rozmezí tavení
  • Sklo-tvorné složky - vytvářejí sklo
  • Čtvrtá skupina složek může být doplněna a slouží k obarvení skla

Základní oxidy v glazurách

Křemen SiO2
Bór B2O3
Oxid vápenatý CaO
Oxid draselný K2O
Oxid sodný
Na2O
Oxid hořečnatý
MgO
Oxid lithný Li2O
Oxid hlinitý Al2O3
Oxid zinečnatý
ZnO
Oxid železa Fe2O3 a FeO
Oxid titaničitý
TiO2
Oxid zirkoničitý ZrO2
Oxid strontnatý SrO

Složky glazur

  • každý oxid má v glazuře nějakou funkci

Tavivo

Stabilizátor Sklo-tvorná složka
K2O Oxid draselný
Al2O3 Oxid hlinitý SiO2  Křemen
Na2O Oxid sodný        
Li2O Oxid lithný        
CaO Oxid vápenatý        
MgO Oxid hořečnatý        
ZrO2 Oxid zirkoničitý
       
SrO Oxid strontnatý        
BaO
Oxid barnatý !!!        
PbO Oxid olovnatý !!!        

!!! BaO a PbO se v současnosti jako tavivo v glazuře používá jen vyjímečně a to při tvorbě glazur pro neužitkové (dekorační) předměty. Tyto suroviny jsou nebezpečné obzvláště při práci s nimi a proto důrazně doporučujeme se jim vyhnout !!! Pokud není vyhnutí dodejte tyto oxidy v zafritované formě - viz. níže odstavec Frity.

Suroviny

  • oxidy do glazury dodáváme v surovinách (některé oxidy jsou současně i surovinou). Některé suroviny (např. některé druhy živců) obsahují veškeré složky glazury a mohou se tedy za určitých okolností stát glazurou sami o sobě.

Tabulka surovin s přehledem oxidů, kterými do glazury surovina přispívá

Surovina

Tavivo Stabilizátor Sklo-tvorná složka
Sodný živec Na2O Al2O3 SiO2
Draselný živec K2O Al2O3 SiO2
Vápenatý živec CaO Al2O3 SiO2
Jíly Minoritní podíl různých taviv Al2O3 SiO2
Uhličitan hořečnatý MgO    
Dolomit MgO, CaO    
Wolastonit CaO   SiO2
Mastek MgO   SiO2
Křída CaO    

  • ne všechny oxidy obsažené v surovině se na konečné podobě glazury podílejí, je třeba mít na paměti nejen chemické složení suroviny, ale i její chování se s nárůstem teploty - viz např. tabulka chování suroviny Křídy při výpalu

Tabulka chování Křídy - uhličitanu vápenatého při výpalu

Křída - uhličitan vápenatý

CaCO3

Zahřátý na 825°C

Oxid vápenatý

CaO

Tavivo - zůstává v glazuře

Oxid uhličitý

CO2

Vybublá z glazry jako plyn

  • Pokud je oxid jako například Uhličitan vápenatý sloučen s jinými oxidy, jeho bod tavení může být i nižší.
  • Bod tavení se skupiny oxidů se nazývá eutektický

Pro představu se můžeme podívat na chování oxidů v surovinách typické glazury na kameninu (pro teplotu výpalu okolo 1280°C).

Tabulka rozepsání surovin obsažených v receptuře typické glazury na kameninu na oxidy, kterými do glazury přispívá.

Glazura na kameninu
Suroviny Tavivo Stabilizátor Sklo-tvorná složka
Živec 40 dodá do glazury >>> Na2O nebo  K2O nebo CaO Al2O3 SiO
Křemen 30 dodá do glazury >>>     SiO
Křída 20 dodá do glazury >>> CaO (je tavivo jen ve spojení s jinými tavivy)    
kaolin 10 dodá do glazury >>> Minoritní podíl různých taviv Al2O3 SiO

Frity

  • Často se při výrobě glazur používají, jako tavivo, materiály nazývané frity. Jsou to chemické sloučeniny, vypálené a znovu namleté. Tímto procesem, tzv. zafritováním se dosahuje jejich chemické stability. Frity jsou navrženy tak, aby se tavily za určité teploty.
  • Taviva i frity ovlivňují v glazuře její povrch, tvrdost a barvu.
  • Frity se často používají pro tvorbu glazur na nižší teploty, nad teplotu 1220°C se frity do glazur používají jen vyjímečně. Obzvláště z důvodu ceny.

Suroviny pro tvorbu glazur

Receptury

Receptura je výchozím bodem pro výrobu glazury. Při pohledu na recepturu, je třeba dbát na:

  • receptura odpovídá teplotě na kterou budeme vypalovat
  • receptura - pokud obsahuje barvící oxidy - je určena pro náš druh výpalu
  • suroviny obsažené v glazuře jsou svým složením shodné se surovinami, které hodláme použít

!!!!! Každou glazuru je nutno nejdříve otestovat, výsledný vzhled glazury určují parametry pece, prostředí naší pece při výpalu, křivka výpalu, rychlost chladnutí, použitá hlína atd. Z tohoto důvodu se mnohdy stává, že receptury necestují příliš dobře a je někdy nutné recepturu glazury dále upravovat.!!!!!

Postup při míchání glazury:

  1. pozorně navážit potřebné suroviny, rozmíchat suroviny nasucho
  2. rozmíchat s vodou ( suroviny pomalu za stálého míchání přidáváme do vody)
  3. přecedit přes síto na glazury
  4. každá glazura vyžaduje určitou hustotu !!!s hustotou glazury se mění její vzhled!!! (obvykle asi jako šlehačka) Osobně se mi zatím dobře osvědčuje testovat hustotu glazur namočením suchého prstu do glazury, vyndat, otřepat a pokud jsou lehce vidět obrysy nehtu, vrásky na kůži je to akorát. Pokud si nejste jistí namíchejte ji hustou a pak pomalinku přidávejte vodu.
  5. glazuru je nutno před každým nanášením promíchat

To nejdůležitější

I přesto, že se celá problemitka tvorby glazur jeví velice složitá, je nejdůležitější vlastní práce a zkušenosti, které postupně mícháním glazur získáte. Vrhněte se proto do testování, budete-li dbát na výše i níže uvedené, jistě se úspěchy dostaví.

Jak správně připravit testovací dlaždice a testy glazur?

Je nutností (mnoho keramiků může jistě vyprávět) připravit testovací dlaždice a testy glazur tak:

- aby nám poskytly co možná nejvíce informací o glazuře

- zaručily nepoškození plátů a pece v případě neúspěchu

- staly se reprodukovatelným základem pro v budoucnu používanou glazuru

Doporučuji dodržet následující pravidla:

  • Hlína, kterou použiji na tvorbu testovacích dlaždic musí odpovídat hlíně, kterou používám nebo v budoucnu hodlám používat na výrobu svých výrobků.
  • Používáte-li na svých výrobcích dekoraci, použijte ji ve zmenšené míře i na testovací dlaždici, aby bylo vidět jak se glazura na dekoraci chová. Na vyškrabávání či vrypech se můžou některé typy glazur například příjemně lomit a tím dekor zdůrazňovat.
  • Používáte-li podmalbu oxidy nebo barvítky použijte ji na dlaždici také, hned po prvním testu uvidíte zda se příjemně probarvují.

Příklady takovýchto testovacích glazur, tak jak je vidíte na obrázkách dole naleznete na internetových stránkách pana Phila Hamlinga. Protože testuje krystalické glazury pro své nádherné jednoduché formy volí stejně tak dlaždice jednoduché, bez dekorace. Pokud glazurua steče (u krystalických glazur obzvláště) je zachycena dole na dlaždici a neponičí plát.

 

poslední obrázek je příklad vzhledu testů glazur z pece na dřevo.

  • Velikost testovacích dlaždic doporučuji tak 5x9cm min.

Jejich výrobu můžete provést modelováním (tak jako na obrázku výše) nebo vytočením na kruhu.